PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pomíjivost je věčná a zvuk jako projev vlnění atomů se ztrácí příliš rychle na to, abychom ho mohli svým nedokonalým sluchem plně analyzovat. A tak vše, co po nějakém zvuku zůstane je vzpomínka na cosi neuchopitelného, probouzejícího v nitru člověka, který si uvědomil svoji nicotnost, pocity neodvratné zkázy a marnosti pokusů stvořit něco krásného. Vždyť vše krásné jednou pokroutí čas a nádech omšelé patiny zakryje linie výstavních soch. Proč tvořit krásu, když má být neodvratně odsouzena k zániku, proč trpět vědomím, že čas zničí vaše dílo? Proč nestvořit zrůdu na které si nezastavitelně hlodající časová pila vyláme zuby? Nápad je tu a s ním i KHANATE. Tak pojďme, zrůdička „Things Viral“ je připravena odolat nájezdům obrušujícího písku přesýpacích hodin času.
Říci doom je tak málo, říci utrapomalý doom stále málo, říci ultrapomalý kanálním řevem opatřený doom ještě nestačí, říci ultrapomalý kanálním řevem opatřený doom postrádající melodie stále není ono, jenže co říci dál? Snad jedině zařvat KHANATE. Kdo by totiž v produkci těchto depkařů hledal harmonickou hudbu, bude zklamán. Té hudby, alespoň tak jak ji chápe většina lidí, se ve čtyřech dlouhých kompozicích nedočkáte. James Plotkin a jeho kumpáni za vámi nepřicházejí s potřebou předvádět umění skládání písní, v produkci KHANATE jde jedině a pouze o zvuky, mrtvolné zoufalství převedené do ultrapomalé neharmonické akustické podoby. Katarze zvukových excesů a pochmurné okamžiky čekání na další tón, který přichází se samozřejmou línou jistotou a ubíjí smysly, když náhodou místo jednoho očekávaného úderu bicích přijde „smršť“ úderů dvou nebo tří. Pokud si nedáte pozor snadno vás pomalost „hudebního“ projevu KHANATE přivede do letargického stavu blízkého klinické smrti (mě se to vážně stalo). Úder, zvuk, čekání, vazbící kytara a další úder bicích. Než se podaří kytaristovi poskládat akord uplynou dlouhé sekundy, desítky sekund, pak několik pomalých úderů zlenivělých bicích, praskání a svištění podivných zvuků podbarvujících vibrace držených kytarových tónů a basových brnknutí. Překvapivé, pozornost jitřící zacinkání činelů. V té chvíli už jste ve stavu umdlévání životních funkcí a čekáte na hlasy andělů, kteří by vás odvedli do onoho světa disharmonické věčnosti. Jenže místo příjemných andělských hlásků vás čeká pouze kanální řev a chropot duševně nemocného umírajícího tvora, který se snad ani nedá nazvat člověkem. Tohle vše ještě zdaleka není vystihující popis veškeré té zvukové líně se plazící lepkavé smoly, kterou pro vás přichystal již otřelý hudební harcovník James Plotkin, chlapík mající za sebou například působení ve skupině REGURGITATION, ale především několik sólových desek plujících ve vodách elektronického rocku kříženého s industriálním ambientem. Jeho kumpán Stephen O´Malley možná bude někomu znám ze skupin THORR’S HAMMER nebo BURNING WITCH, jméno bubeníka Tim Wyskida je zase spojeno s BLIND IDIOT GOD a nelidský vokál produkuje Alan Dubin. To je kompletní sestava mající na svědomí tuhle ponurou taškařici. Ani v textech nečekejte nic veselého, jsou poněkud abstraktně pocitové.
“Can’t get past ugly,
Get past ugly out here,
Out here along the perimeter, envy burn,
Can’t get past,
Inside: ugly, dismal, safe, nothing more needed,
Stay inside, Stay inside, Stay inside, burn envy inside”
Přidělit této desce nějaké bodové hodnocení je snad nemožné. S čím totiž srovnávat? S podobně zaměřenými sebrankami nemá smysl. KHANATE jsou prostě extrém, na kterém je sympatické, že nehledí napravo nalevo, jde si svojí cestou a vyvolává kontroverzní dojmy originálně pokřiveného přístupu i nechutně nesmyslné činnosti. KHANATE jsou „dobří“ v tom jak osobitě přistupují k tvorbě „hlukové“ produkce, ale jsou i „špatní“ v tom jak těžkopádně nevstřebatelný a nepochopitelný jejich styl je pro většinu hudbymilovných fanoušků. Ať se totiž snažíte sebevíc, hudby, tak jak ji chápe většina lidí, na téhle desce moc není. Přesto se zde při troše snahy dá najít spousta niterně traumatizujících emocí, které mnohdy naopak chybí tomu co vnímáme jako hudbu, a které mohou z poslechu tohoto hlukového „umíráčku“ udělat silný zážitek.
PS: Pokud přes veškerá má varování máte chuť zaposlouchat se do zvuků produkovaných těmito duševními mučedníky, můžete si jednu skladbu z alba stáhnout odtud.
Pomalá chvějivost sklerózou napadeného organismu v kulisách nočních zvuků sanatoria pro duševní umrlce. Kontrastující řev pomatené mysli doprovázený údery do prázdných lebek odsouzenců k věčné depresi. Soundtrack k výpravě do nitra sebevraha. KHANATE jsou noční můra, KHANATE jsou vysvobození z nesmyslné veselosti života, KAHNATE jsou deprese, temnota, doom.
6 / 10
Alan Dubin
- vokál
Stephen O'Malley
- kytara
James Plotkin
- basová kytara, synthetizer
Tim Wyskida
- bicí
1. Commuted
2. Fields
3. Dead
4. Too Close Enough To Touch
Dead & Live Aktions (DVD) (2005)
Capture & Release (EP) (2005)
Things Viral (2003)
Khanate (2001)
Vydáno: 2003
Vydavatel: Southern Lord
Stopáž: 59:43
Produkce: Plotkin
Studio: Hawkin's Loft On Turner's Box
Z času na čas sa podarí dopracovať sa k albumu, aký ste ešte nepočuli. Pre mňa KHANATE takouto nahrávkou boli. Extrémna pomalosť, či unikátna atmosféra ide nad rámec tradičných metalových postupov, dovádza a vyčerpáva ich na samotný pokraj ich možností.
Výborná doska, na ktorú však treba mať čas a náladu. Potom zmizne aj občasná monotónnosť a poslucháč sa môže ponoriť do víru doteraz nepočutého...
Update 14.2.2005: Omyl, omyl... o jeden bod som KHANATE ukrátil. Toto je na 9.5/10. Skutočne.
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.